Historie
Jasné komety poutaly pozornost lidí od nejstarších dob. Objevovaly se zcela neočekávaně a lidé se jich spíše báli, než aby obdivovali jejich krásu. Teprve v novověku přišli astronomové na to, že pohyb komet řídí Slunce, a že tedy patří do sluneční soustavy. Nejprve se vědci začali zabývat počítáním drah těchto zajímavých těles. V 17. století se určováním kometárních drah zabýval také Edmund Halley , který spočetl dráhu jasné komety, která se objevila v srpnu roku 1682. Usoudil, že stejnou kometu pozoroval roku 1607 Kepler a že tedy tato kometa oběhne kolem Slunce jednou za 75 let. Tato kometa se dnes nazývá Halleyova kometa a návraty se podařilo vystopovat ze starých spisů až do roku 240 př. n. l. Poslední návrat byl v únoru roku 1986. Dnes je známo přibližně 700 jednotlivých komet.

Charakteristika
Komety patří k nejnápadnějším nebeským úkazům, jelikož svými úhlovými rozměry na obloze i svou jasností mohou přesáhnout všechny hvězdy a planety.

Stavba komet:

Základní a jedinou trvalou složkou komety je její jádro. Fyzikální složení jádra není přesně známo, neboť ho zatím nebylo možno přímo studovat. Spektra komet však jasně prokazují přítomnost velkého množství zmrzlých plynů, ledu a prachu. Jádro je také extrémně tmavé a odráží pravděpodobně jen 3 % dopadajícího světla. Jeho rozměry jsou jen několik kilometrů nebo desítek kilometrů. Při přiblížení ke Slunci, začínají zmrzlé plyny sublimovat a začíná se uvolňovat prach - okolo komety se vytváří koma a ve směru od Slunce i nesmírně dlouhý a ještě řidší ohon. Protože se ohon skládá z velmi řídkého plynu a prachu, nevzniknou měřitelné efekty, ani když jím projde Země. Ohon tvoří zčásti prach, ale hlavně molekuly plynů, které jsou tlakem slunečního záření odpuzovány od Slunce, a proto ohon směřuje ve směru spojnice Slunce-kometa. Koma i ohon svítí jen odraženým a rozptýleným slunečním světlem. Při každém přiblížení ke Slunci kometa ztrácí mnoho své hmoty na vytvoření komy a ohonu. Proto jasnost periodických komet při každém návratu klesá, až se nakonec kometa rozpadne. Podél její dráhy po ní zůstane pás prachových částic, které někdy vlétají do atmosféry jako meteorický roj.

Dráhy
Dráhy komet jsou většinou velmi protáhlé a mají nejrůznější sklony k ekliptice. Mohou se přiblížit Slunci i blíž než Venuše a pak se mu vzdálit daleko za dráhu Pluta. Podle 2. Keplerova zákona se komety ve velké vzdálenosti od Slunce pohybují velmi pomalu, tráví tam tedy většinu své doby oběhu. Předpokládá se, že ve vzdálenostech od 50 000 AU do 100 000 AU od Slunce je obrovský rezervoár až 1012 kometárních jader. Velmi malá část těchto jader se dostává až do vnitřních částí sluneční soustavy. Některá jádra se však gravitačním působením planet, zvláště Jupiteru, dostanou na bližší dráhu a jejich oběh pak trvá jen několik roků nebo desítky roků. Takové komety se pravidelně vracejí a říká se jim periodické.



Nejznámější

číslo	Název	oběžná doba - roky	datum průchodu periheliem	velká poloosa v AU	vzdálenost perihelia v AU	excentricita
1P	Halley	76,1	09.02.1986	17,94	0,587	0,967
2P	Encke	3,3	09.09.2000	2,21	0,339	0,847
45P	Honda-Mrkos	5,29	25.12.1995	3,02	0,581	0,825
73P	Schwassmann-Wachmann3	5,35	02.06.2006	3,06	0,933	0,695
75P	Kohoutek	6,24	28.12.1973	3,4	1,571	0,537
76P	West-Kohoutek	6,46	01.06.2000	3,45	1,596	0,540
.	Hale-Bopp	4 000	31.03.1997	250	0,914	0,995
.	Hyakutake	40 000	01.05.1996	1 165	0,230	0,9998

Zajímavosti

Otázka původu komet zatím zůstává stále otevřená, nicméně se předpokládá (van Woerkomova a Oortova hypotéza), že v době vzniku planetární soustavy se rozpadla již téměř zformovaná planeta a téměř všechna její hmota (95 %) unikla ze sluneční soustavy a vytvořila ve 50 000 AU až 100 000 AU od Slunce oblak kometárních jader. Rušivým působením sousedních hvězd se některá jádra vydávají do mezihvězdného prostoru nebo míří do vnitřních oblastí sluneční soustavy.
Sondy vyslané k Halleyově kometě (Vega, Giotto) zjistily, že chemické složení zmrzlých plynů i pevných částic je nápadně podobné chemickému složení mračen mezihvězdné hmoty. Komety tedy opravdu pochází z nejranějšího období sluneční soustavy.