Zatím utratíme něco málo peněz za zkoumání na dálku pomocí sond a do budoucna se plánuje i osídlení planety. Tomu však budou předcházet spousty letů s lidskou posádkou, které možná plány pozemských kosmických agentur změní. Ale pokud se tak nestane, přečtěte si, jak by se Rudá planeta mohla stát obyvatelnější.
Nejdříve by se na oběžnou dráhu Marsu poslalo mnoho zrcadel podobných družicím, které by odrážely sluneční záření na povrch Marsu. Tím by rozpustily vodu, která je momentálně na Marsu ve formě ledu. Vodní pára v atmosféře by zvětšila skleníkový efekt. Tím by se povrch Marsu znatelně oteplil. Současně s tím by na povrchu Marsu byly vytvářeny plyny podporující skleníkový efekt.
Dále po oteplení povrchu a rozpustění alespoň části ledu by byly na povrch Marsu vysazeny rostliny, aby vytvořily díky fotosyntéze kyslík. Tento poslední bod je nejvíce problematický, protože vlastně vytváříme nový ekosystém. Kvůli tomu se musíme poučit z ekosystému na Zemi, který se ale ukazuje velmi komplikovaným a provázaným. Existují však i jiné vize, sice trochu radikální, ale vize.
Pro zvýšení teploty bylo doporučeno tam vypustit chlorované a fluorované uhlovodíky, které jako znečištěniny ovzduší na Zemi ukrajují z ozónového obalu planety. Stejně tak jaderných náloží by mohlo zvýšit místní teplotu a možná navodit novou fázi sopečné činnosti, čímž by se do atmosféry dostalo více CO2 a posílil by se skleníkový efekt. Kdyby se tak podařil roztavit led na polárních čepičkách a zahájit jakýsi hydrologický cyklus a pak rostlinky…Však víte.
Pokud se však jednou lidstvo rozhodne vyslat na Mars osadníky, budou muset žít pod povrchem planety, aby se chránili před kosmickým zářením. Rostliny pro obživu by získávali ve sklenících a vodu by přiváděli kanály nebo potrubím z pólů.