Vzdálenost od Slunce: Rovníkový poloměr: Hmotnost: Střední hustota: Úniková rychlost: Oběžná doba: Doba rotace kolem osy: Průměrná teplota planety: Datum objevení a objevitel: Měsíce:

57 909 175 km (0,38709893 A.U.) 2 439,7 km 0,3302e+24 kg 5,43 g/cm3 4,25 km/s 88 dní 58 dní a 16 hodin 172 °C Znám od starověku -

Merkur je ze všech planet Sluneční soustavy nejbližší planeta od Slunce. V pořadí na velikosti je to druhá nejmenší planeta naší Sluneční soustavy.Rovníkový průměr planety je roven 4 878 kilometrů, což pro srovnání je o 40% méně než je obvod Země, ale zase je tato planeta o 40% větší než náš Měsíc. Její průměr je menší než průměr měsíců Ganyméd nebo Titan, ale planeta je hmotnější. Množství světla, které Merkur přijímá od Slunce, je 6x větší, než množství, které dopadá na Zemi.

Dráha Merkuru
Oběžná dráha Merkuru je velmi excentrická, její perihélium leží ve vzdálenosti pouhých 46 miliónů km od Slunce, zatímco afélium se nachází 70 miliónů km daleko. Bod perihélia se pomalu posouvá kolem Slunce. Astronomové 19. století prováděli velmi pečlivá pozorování, ale při použití Newtonovy mechaniky tento jev nedokázali uspokojivě vysvětlit. Drobné rozdíly mezi pozorovanými a vypočítanými hodnotami byly velkým problémem po několik desetiletí. Uvažovalo se o jiné planetě (občas nazývané Vulcan), která možná existuje na oběžné dráze poblíž Merkuru a svou přitažlivostí působí ony nesrovnalosti. Správná odpověď ale byla mnohem dramatičtější - Einsteinova Všeobecná teorie relativity! Bezvadné předpovědi pohybů Merkuru s pomocí aplikace této teorie byly významným faktorem pro brzké uznání teorie celé. Jinak Merkur oběhne kolem Slunce jednou za 88 pozemských dní. Až do roku 1962 se vědci domnívali, že "den" na Merkuru je stejně dlouhý jako doba jeho oběhu kolem Slunce, tzn. že Merkur je obrácen ke Slunci stále stejnou stranou. Pozorováním dopplerovským radarem v r. 1965 se však tato domněnka prokázala jako chybná. Nyní je již známo, že se Merkur otočí kolem své osy třikrát za dva své roky. Vzhledem k tomu, že dráha Merkuru je poměrně malá, nedostane se Merkur na naší obloze nikdy příliš daleko od Slunce. Podmínky pro jeho pozorování jsou tudíž velmi špatné, ale při vhodné konstelaci je nejen dobře pozorovatelný, ale dokonce je i velmi nápadným tělesem na večerní nebo ranní obloze. Dráha Merkuru je umístěna mezi dráhou Země a Sluncem, a proto musí čas od času docházet k tomu, že se Merkur ocitne na spojnici Země - Slunce a z hlediska pozemského pozorovatele se promítá na sluneční disk. Tomuto úkazu se říká přechod Merkuru přes Slunce.

Řez
historii lze Merkuru rozdělit do pěti hlavních etap:
1. Pozůstatky prvotních velkých kráterů svědčí o tom, že se hmota planety rozdělila na hutné (pravděpodobně železné) jádro a tenký silikátový plášť ještě před tím, než vznikly první veliké krátery a valové roviny. V této první etapě se také rozptýlilo teplo uvolněné mimo jiné i chemickými reakcemi a vytvořila se kůra planety natolik pevná, aby na ní mohly krátery vznikat. Do okolního prostoru rychle unikla jakákoliv atmosféra a je možné, že se vůbec nevytvořila.
2. Ve druhé etapě prošel Merkur obdobím rozsáhlé vulkanické činnosti, která zčásti setřela prvotní velké krátery a roviny.
3. Ve třetí etapě byla planeta bombardována meteoroidy a byly vytvořeny i tak velké útvary, jako je Caloris Basin.
4. Ve čtvrté etapě se projevila opět vulkanická činnost, snad zčásti jako důsledek předchozích impaktů.
5. Konečně pátá a poslední etapa je charakterizována tím, že vulkanická aktivita skončila a reliéf planety byl dotvářen již jen malými impakty.
Merkur je v mnoha ohledech podobný Měsíci: Jeho povrch je také rozryt mnoha krátery a je velmi starý; nemá žádná tektonicky aktivní místa. Na druhou stranu má Merkur oproti Měsíci mnohem větší hustotu (5,43 g/cm3 proti 3,34). Merkur má po Zemi druhou nejvyšší hustotu ve slunečním systému. Současná hustota Země je způsobena částečně gravitačním stlačením - kdyby toho nebylo, měl by Merkur hustotu větší než Země. To by naznačovalo, že železné jádro Merkuru je relativně silnější než zemské a pravděpodobně tvoří většinu hmotnosti planety.

Uvnitř Merkuru dominuje velké železné jádro, jehož poloměr je 1800 až 1900 km. Silikátový obal (analogický zemskému plášti a kůře) je jen 500 až 600 km silný, což znamená, že jeho valná část zmizela buď a) vysokoteplotním odpařením, anebo b) impaktovým (kolizním) odstraněním.

Podmínky na Merkuru
Polední teploty na rovníku planety dosahují až 700 K, zatímco na noční polokouli klesají vlivem intenzívní radiace až na méně než 100 K. Pokud jde o atmosféru, je pochopitelné, že tak malé těleso jako je Merkur, a navíc obíhající velmi blízko kolem Slunce si nemůže trvale udržet atmosféru. . V roce 1991 byl na Merkuru objeveny zásoby vody ve formě věčně zmrzlého ledu, jenž byl objeven na dně kráterů, jež jsou na povrchu velice časté.


Magnetické pole
Magnetické pole Merkuru je sice velice slabé, ale měřitelné. Opět pro srovnání je asi stokrát slabší než pole naší planety na které žijeme. Jeho magnetická osa neprochází rovníkem, ale je asi o 1 000 kilometrů posunutá směrem na sever a na jih.

Mytologie
V římské mytologii byl Merkur bůh obchodu, zisku (a zlodějů), jeho řeckým protějškem, s nímž byl postupně ztotožněn, byl poslíček bohů Hermes. Planeta dostala pravděpodobně své jméno díky tomu, že se pohybuje tak rychle.