Povrch planety je vyprahlý a kamenitý, pokrytý krátery a hornatými oblastmi.
Pokud bychom dostali do rukou fotografie povrchu Merkuru a Měsíce, snadno bychom mohli fotografie vzájemně zaměnit. Povrch Merkuru se velmi podobá povrchu Měsíce. Je charakterizován především obrovským množstvím dopadových (impaktních) kráterů nejrůznějších velikostí. Jediný rozdíl mezi Měsícem a Merkurem je v tom, že na Merkuru neexistují tzv. měsíční moře, čili velké výlevy bazaltů v obřích pánvích, vzniklých po dopadech velkých těles. Merkurův povrch je velmi starý a je přetvářen jen návštěvníky z kosmu v podobě kometárních jader či planetek. V nesčetném moři impaktních kráterů přibude po jejich dopadu další. Povrch planety, jak už jsme naznačili, je velice rozryt krátery od věčného bombardování asteroidů a meteoritů na jeho povrch, kde nepůsobí žádné erozní vlivy, které by tyto krátery zahlazovaly. Radarová měření z roku 1972, kdy kolem planety prolétala americká sonda Mariner 10, jenž byla po většinu času vystavena obrovskému žáru, které způsobovalo Slunce, ukázala, že se zde nacházejí kaňony až 700 metrů hluboké a krátery, které mají napříč až 50 kilometrů. Tyto měření mohla býti nepřesná, protože na Merkuru chybí jakákoliv možnost měření nadmořské výšky,jelikož se zde nenacházejí žádná moře, ani jiné význačné opěrné body pro přesné měření. Jako přívažek k oblastem hustě pokrytým krátery má Merkur rovněž relativně hladké plochy. Některé mohly vzniknout v důsledku sopečné činnosti, jiné zas vznikly po dopadu roztavené hmoty vyvržené při nárazu velkého meteoritu.
