Charon je pojmenován po mytologické postavě, která převážela zemřelé přes řeku Styx do Hádovy podzemní říše.
Charon byl objeven roku 1978 Jimem Christym.
Charon je neobyčejný tím, že je největším měsícem v poměru ke své mateřské planetě ve Sluneční soustavě (toto prvenství předtím patřilo Měsíci Země). Někteří preferují myšlenku klasifikovat soustavu Pluto/Charon jako dvouplanetu spíš než jako soustavu planeta-měsíc.
Obě tělesa obíhají kolem společného těžiště jednou za 6,4 dne ve vzájemné vzdálenosti 19 640 km. Díky nevelkému rozdílu hmotností obou těles došlo k postupné úpravě dráhy a doby rotace obou těles do stavu, kdy k sobě přivracejí neustále stejnou polokouli. Doba oběhu Charona kolem Pluta je rovna době rotace Charona i Pluta. Pomyslně bychom mohli mezi Plutem a Charonem natáhnout drát. Jedná se o systém s vázanou rotací obou těles. Do stavu vázané rotace se tělesa dostala asi před osmi sty milionů let.
Poloměr Charona není dobře znám. Odhad JPL je 586 km s chybou +/-13, tedy víc než dvě procenta. Jeho hmotnost a hustota jsou také jen hrubě odhadovány.
Složení Charona je neznámé, ale jeho nízká hustota (kolem 2g/cm3) naznačuje, že by mohla být podobná Saturnovým ledovým měsícům (např. Rhei). Jeho povrch se zdá být pokryt ledem, což je velký, zajímavý rozdíl oproti Plutovi.
Byla vyslovena myšlenka, že Charon vznikl v důsledku obrovské srážky podobné té, která byla příčinou vzniku našeho Měsíce.
O existenci významnější atmosféry Charonu jsou vážné pochybnosti.
