Velká zvláštnost Saturnu spočívá v systému prstenců, které jej obklopují, jsou tak velké, že je možné je spatřit už malým amatérským dalekohledem (ne triedrem). Galileo je zahlédl v roce 1612, byl to však Holanďan Huygens, který v roce 1659 první pochopil, co tento jev znamená. Při pozorování ze Země se jeví jako půl tuctu prstenců, fotografie pořízené sondami Voyager však ukázaly, že jsou jich tisíce.

Prstence Saturnu patří mezi nejkrásnější útvary pozorovatelné dalekohledem. Až donedávna se soudilo, že jde o útvar zcela unikátní, teprve objev prstenců Jupiteru a Uranu ukázal, že snad jde o útvar ve světě obřích planet poměrně běžný nebo dokonce zákonitý. Jsou široké nejméně 65 000 km, zatímco jejich tloušťka je extrémně malá, zřejmě jen několik set metrů.

Jednotlivé části prstenců nejsou jednolitými útvary (jak se to pozorováním dalekohledem zdá), ale skládají se ze stovek úzkých prstenců, jejichž uspořádání připomíná drážky na gramofónové desce. Tyto prstence sestávají z ohromného množství úlomků ze směsi ledu a prachu, které krouží kolem planety jako malé měsíce. Uvnitř prstence lze pozorovat nápadnou tmavou mezeru oddělující prstence na dvě části, vnější - označuje se A, a vnitřní B. Tato mezera bývá označována podle prvního pozorovatele jako Cassiniho dělení a lze ji připsat rušivému gravitačnímu působení měsíců Saturnu, hlavně Mimase. Šířka prstence A je 15 700 km, prstence B pak 25 000 km. Byla již prokázána existence i velmi řídkého prstence C, který leží uvnitř prstence B a je široký asi 12 500 km. Předpokládá se, že uvnitř prstence C je ještě prstenec D a vně prstence A prstence E, F a G.


Vznik prstenců také zatím není objasněn. Nejrozšířenější byla hypotéza, že prstence vznikly rozpadem jednoho z měsíců planety. Jinou možností je předpoklad, že prstence jsou pozůstatkem z dob tvorby měsíců. Vlivem rušivých sil část hmoty nemohla zkondenzovat, zůstala rozptýlená a během doby se zformovala do prstenců. . Podle toho, jaká je poloha Saturnu vzhledem k Zemi a ke Slunci, vidíme prstence více či méně nakloněné. Splývají-li totiž s rovinou našeho pohledu, jsou tak tenké, že je není možné spatřit.


Mezi Saturnovými prstenci a některými jeho měsíci je přílivová (slapová) vzájemnost. Některé měsíce, tzv. "pastevecké" (tj. Atlas, Prometheus a Pandora) jsou jednoznačně významné pro udržení prstenců na jejich místě; Mimas je zřejmě zodpovědný za nepatrné množství materiálu v Cassiniho předělu, který je podobný Kirkwodově mezeře v pásu asteroidů; Pan je umístěn uvnitř Enckeova předělu. Celý systém je velmi složitý a není dosud plně pochopen.

V prstencích byly pozorovány elektrické výboje, které zřejmě souvisí s faktem, že prstence účinně zachytávají elektricky nabité částice z magnetosféry. V polárních oblastech byly pozorovány polární záře