Sluneční světlo je bílé. Ve skutečnosti se ale skládá z mnoha rozdílných barev. Soubor jednotlivých barev - spektrum - lze pozorovat například jako duhu při dešti.
Pozorujeme-li podrobně sluneční spektrum speciálními přístroji, objevíme množství uzoučkých čar. Tyto temné čáry přísluší jednotlivým chemickým prvkům, ze kterých se slunce skládá.
Viditelné světlo je pouze jednou oblastí elektromagnetického záření. Zářeni, která mají kratší vlnovou délku než fialové světlo, naše oko nevnímá. Nazýváme jej ultrafialové. To nám umožňuje se v létě opalovat. Na opačném konci viditelného světla se nachází záření s vlnovou délkou větší, než je vlnová délka viditelného červeného světla. Nazýváme jej infračervené a známe ho jako tepelné záření. V této oblasti září například rozžhavená plotýnka elektrického sporáku.
I když máme dojem, že Slunce k nám vysílán jen viditelné světlo, přesto vyzařuje elektromagnetické záření všech vlnových délek. Vzhled Slunce v jiných částech spektra než ve viditelném světle je velmi odlišný od pohledu na Slunce pouhým okem. Například v rentgenovém nebo rádiovém oboru spektra se Slunce nejeví jako jednolitý kotouč, ale jsou zde oblasti, které září intenzivněji než jiné části povrchu.