Střední vzdálenost od Slunce 108,3 mil. km Nejmenší vzdálenost od Slunce 107,4 mil. km Největší vzdálenost od Slunce 108,9 mil. km Doba oběhu kolem Slunce 224,7 dne Rychlost oběhu kolem Slunce 35,02 km/s Doba otočení kolem vlastní osy 243,01 dne Průměr planety 12103 km Hmotnost 4,78 E+24 kg Hustota 5256 kg/m3 Teplota na povrchu 750K Chemické složení atmosféry CO2,N2 Magnetické pole 5 E-9 T Měsíce -

Venuše je druhá planeta od Slunce, šestá největší. Její oběžná dráha je téměř kruhová, s excentricitou menší než 1%.

Hmotností a rozměrem se příliš neliší od Země. Po Slunci a Měsíci je třetím nejjasnějším nebeským tělesem. Podobně jako Merkur je Venuše pro nás vnitřní planetou: tzn., že se na obloze může od Slunce vzdálit jen o určitý úhel (až 48°). Tato její poloha také způsobuje, že při pohledu ze Země vidíme její fáze podobné fázím Měsíce. Radarová měření prokázala, že Venuše rotuje kolem své osy velmi pomalu (jednou za 243 dní) a to ještě opačným směrem než všechny ostatní planety kromě Uranu. Venuše se může podobně jako Merkur dostat na spojnici Země a Slunce, takže můžeme také pozorovat její přechod přes sluneční disk. Je to však mnohem vzácnější úkaz než přechod Merkuru. Poslední přechod Venuše nastal v roce 1882 a k dalšímu dojde v roce 2004 (7. června).

Díky svému výjimečnému lesku na večerní či ranní obloze a svému velmi nápadnému a rychlému pohybu po obloze nemohla uniknout pozornosti našich předků. Vždyť Venuše - nazývána Večernicí či Jitřenkou - je po Slunci a Měsíci třetí nejjasnější objekt na naší obloze. Zprávy o pozorování této planety pocházejí již z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Nejstarší zachované tabulky jejího pohybu po obloze pocházejí z 16. století před naším letopočtem (!!) a byly sestaveny za vlády krále Amizadugy.

Rotace
Rotace Venuše je poněkud neobvyklá, protože je velmi pomalá (1 den = 243 pozemských dní, což je o něco víc než jeden rok na Venuši) a retrográdní. Délka Venušina dne je však větší než délka Venušina roku. Venuše oběhne kolem Slunce jednou za necelých 225 pozemských dnů. Navíc rotuje v opačné směru než všechny ostatní planety (má tzv. retrográdní rotaci). Jedním z možných vysvětlení pomalé retrográdní rotace je dopad velkého tělesa v počátku existence planety, který zpomalil rotaci a převrátil osu rotace vzhůru nohama.
Kromě toho jsou perioda rotace Venuše a její oběžná dráhy synchronizovány tak, že Venuše je k Zemi v místě vzájemného největšího přiblížení obou planet otočena vždy totéž stranou. Zda je to nějaký rezonanční efekt nebo pouhá náhoda, není známo.
Venuše je někdy považována za sesterskou planetu Země. V některých ohledech jsou si tyto planety velmi podobné:
- Venuše je jen o málo menší než Země (95% poloměru Země, 80% hmotnosti Země).
- Obě mají jen málo kráterů, což nasvědčuje relativně mladému povrchu.
- Jejich hustota a chemické složení jsou podobné.
Díky těmto shodám byly vyslovovány názory, že pod hustými mraky by mohl být povrch velmi podobný pozemskému a že by se na něm mohl nacházet i život. Naneštěstí pozdější mnohem detailnější studie odhalily, že Venuše se od Země v mnoha významných ukazatelích radikálně liší.

Řez

Vnitřní stavba Venuše je pravděpodobně velmi podobná zemské - železité jádro (okolo 6000 km v průměru) , které tvoří 45 % průměru a 12 % objemu planety, plášť z roztavených hornin tvořící většinu planety. Nedávné výsledky z Magellanových gravitačních měření ukazují, že kůra Venuše je mocnější a tlustší, než se donedávna předpokládalo. Stejně jako na Zemi jsou pohyby v plášti Venuše zdrojem napětí na povrchu, které se ale vybíjí na relativně malých územích namísto toho, aby se koncentrovalo na okrajích pevninských desek, jako je tomu v případě Země. V době utváření sluneční soustavy zřejmě vznikaly Venuše i Země dost blízko sebe, tedy z podobného materiálu

Venuše nemá žádné magnetické pole - pravděpodobně v důsledku pomalé rotace.

Venuše nemá žádné satelity

Mytologie
Venuše (označení Římanů; Řekové jí říkali Afrodita, Babylóňané Ištar) byla bohyně lásky a krásy. Planeta dostala svoje jméno pravděpodobně proto, že byla mezi planetami známými v antice tou nejjasnější (s malými výjimkami jsou i všechny hlavní útvary na jejím povrchu pojmenovány po ženských postavách).