..................
Povrch Venuše je prozatím nejméně známý ze všech terestrických těles. Není vůbec přístupný pozorování ve viditelném světle, takže zbývá pouze možnost radiolokačního pozorování. V každém případě lze mít za to, že povrch Venuše je velmi různorodý a podstatně pestřejší než třeba povrch Merkuru. Na jeho formování se pravděpodobně kromě impaktů podílela i vulkanická a tektonická činnost.
Většinu povrchu Venuše tvoří rovné pláně s malými výškovými rozdíly. Je tam ale i několik rozsáhlých prohlubní (Atalanta Planitia, Guinevere Planitia, Lavinia Planitia) a dvě mohutné hornaté oblasti - Ishtar Terra na severní polokouli (ve velikosti Austrálie) a Aphrodite Terra podél rovníku (zhruba velikosti Jižní Ameriky). Vnitřek Ishtar vyplňuje z velké části náhorní plošina Lakshmi Planum, která je obklopena nejvyššími horami Venuše včetně enormní Maxwell Montes. Data z obrazového radaru sondy Magellan ukázala, že mnoho místa na povrchu Venuše pokrývají lávové proudy. Jsou zde rozličné oblasti vulkánů (podobné Havaji nebo Olympus Mons na Marsu). Nedávno zveřejněné nálezy naznačují, že Venuše je dosud vulkanicky aktivní, ale jen na několika žhavých místech. Na většině zbylého povrchu panuje už několik set miliónů let geologický klid. Na Venuši se nenacházejí žádné malé krátery - vypadá to tak, že menší meteory se b husté atmosféře vypaří dřív, než stačí dosáhnout povrchu. Krátery, které na Venuši jsou, pocházejí od velikých meteoritů, jimž se podařilo dospět až na povrch, třebaže byly po průletu atmosférou značně zbržděné a připravené o část své hmoty.
.... .....
Nejstarší terény na Venuši vypadají, že jsou staré kolem 800 miliónů let. Rozsáhlá sopečná činnost setřela dřívější povrch setřela - včetně velkých kráterů z ranné historie planety. Obrázky ze sondy Magellan ukazují širokou sbírku zajímavých a unikátních útvarů včetně "lívancovitých" vulkánů, které vypadají jako vytvořené erupcí velmi řídké lávy, či kruhovitých útvarů vyhlížejících jako zborcené kupole nad magmatickými ložisky.

Větrná eroze by tedy měla mít enormní rozměry a zahazovat menší podobnosti na povrchu. Zhruba 1 500 km jižně od Venušina rovníku se nachází příkopová propadlina, která má hloubku asi 6 km a délku nejméně 200 km. Zřejmě tedy tvrzení o převažující plochosti povrchu Venuše má mnoho výjimek; právě tato výjimka je skutečně mimořádná, poněvadž její obdobu na Zemi nenajdeme.