Vzdálenost od Země 384 400 km Průměr 3 476 km Gravitace 1,62 m/s2 Povrchová teplota -150°C až 130°C Atmosféra téměř žádná Hustota 3 341 kg/m3 Hmotnost 7,35.1022 kg Siderický měsíc doba oběhu 27,3 dnů Synodický měsíc otočení kolem osy 29,5 dnů Sklon dráhy 5,15°

Měsíci bývá v astronomických přehledech obvykle vyhrazena samostatná kapitola, jakkoli to není logické. Měsíc je v sluneční soustavě jen jedním z mnoha měsíců planet, mezi nimiž je řada měsíců větších. Z hlediska pozemšťanů je ale Měsíc důležitým tělesem, a to nejen proto, že je na obloze po Slunci druhým nejvýznamnějším objektem a současně nejbližším kosmickým tělesem, ale také proto, že je v současné době nejlépe poznán. Ve srovnání se Zemí má Měsíc (s průměrem 3 467 km) asi 50krát menší objem a 81krát menší hmotnost. Jde tedy o velký nepoměr mezi oběma tělesy. Ale u ostatních planet sluneční soustavy a jejich měsíců je však výsledek podobného srovnání značně odlišný - měsíce jsou ve srovnání s mateřskou planetou ještě menší. Měsíc je vzhledem k Zemi poměrně velký, a proto se také hovoří o dvojplanetě Země - Měsíc, i když těžiště soustavy leží uvnitř Země, blíž k povrchu než ke středu.

Měsíc byl pochopitelně znám už od prehistorických dob, je to - po Slunci - druhý nejjasnější objekt na obloze. Jak Měsíc obíhá jednou za měsíc kolem Země, úhel mezi Zemí, Měsícem a Sluncem se mění a my vidíme tyto cykly jako fáze Měsíce. Čas mezi následnými novy je 29,5 dne (709 hodin).

Měsíc jako těleso je nejvíce podobný kouli, zatímco jeho vnitřní stavba je úplně odlišná:
1. Měsíc je v současné fázi svého vývoje prakticky chladné těleso, jen s nepatrnými zbytky vnitřní aktivity anebo se zcela vyhaslou aktivitou
2. Teplota i ve středu Měsíce pravděpodobně nepřevyšuje 2 000oC
3. Měsíc zřejmě nemá podobně výrazné vertikální členění jako Země, tedy chladnou kůru, žhavé podloží a roztavené jádro
4. Měsíc je pod povrchovou vrstvou křehký a rozdělený na mohutné bloky s trhlinami a zlomy, pronikajícími hluboko do nitra tělesa
5. Pokud jde o jádro, zřejmě to není jádro jako u Země, tedy železné s příměsí dalších prvků, zejména niklu. U Měsíce pravděpodobně nedošlo k rozsáhlejší diferenciaci hmoty uvnitř tělesa.

Dráha a rotace
Vlastní pohyb Měsíce je velmi složitý, poněvadž ho ovlivňují nejen rušivé vlivy Slunce, ale i nepravidelnosti ve tvaru Země a nerovnoměrnosti v rozložení hmoty uvnitř Země. Měsíc obíhá kolem Země po přibližně eliptické dráze. V nejbližším bodě dráhy (perigeu1) je od Země vzdálen 356 410 km a v nejvzdálenějším bodě dráhy (apogeu1) plných 406 740 km. Rotace je vázaná, takže Měsíc obrací k Zemi stále jen jednu polovinu. To ale neznamená, že by ze Země bylo vidět pouze 50% měsíčního povrchu. Přesto zůstávala odvrácená strana Měsíce pro lidstvo neznámá až do roku 1959, kdy ji poprvé vyfotografovala sovětská sonda Luna 3. Poznámka: Nehovoří se o "tmavé" straně Měsíce! Obě jeho polokoule dostávají samozřejmě díky otáčení Měsíce pravidelný příděl slunečního záření. Některá použití tohoto termínu v minulosti byla zapříčiněna tím, že odvrácená strana nám byla neznámá, stejně jako "černá" Afrika ve smyslu neprobádaného kontinentu již také nemá své opodstatnění. Okamžitý pohled na měsíční disk ovlivňují i tzv. librace (zdánlivé kolísání disku)

Řez

Kůra Měsíce je v průměru 68 km silná, její tloušťka kolísá od 0 pod Mare Crisium do 107 km severně od kráteru Korolev na odvrácené straně. Pod kůrou je měsíční plášť a pravděpodobně i malé jádro (průměr zhruba 340 km a 2% hmotnosti Měsíce). Stejně jako plášť zemský je i plášť měsíční částečně roztavený. Těžiště Měsíce se kupodivu nachází mimo jeho geometrický střed - je o 2 km posunuto směrem k Zemi. Rovněž kůra Měsíce je na přivrácené straně slabší. Průměrná hustota se pohybuje kolem hodnoty 3 350 kg/m3.

Magnetické pole Měsíce bylo v jeho dávné geologické minulosti zřejmě poměrně silné. V současnosti je globální měsíční magnetické pole velmi slabé, téměř žádné. Nejnovější měření však odhalila lokální magnetické anomálie se značně vysokou hodnotou magnetického pole. Odborníci se domnívají, že se jedná o magnetismus zamrzlý ve starých vyvřelých horninách. Orientace magnetického pole v jednotlivých anomáliích jsou rozdílné.