Při diskusích o povrchovém reliéfu Měsíce se obvykle hovoří o měsíčních kráterech, které pokrývají téměř celý povrch tohoto kosmického tělesa a jsou skutečně nejtypičtějšími útvary. Vznikly po dopadu meteoritů. Krátery však nejsou základními povrchovými útvary Měsíce. Rozsáhlejší jsou světlé, vyvýšené oblasti známé jako měsíční "pevniny" a dále tmavé, relativně ploché deprese "měsíční moře". Okolo měsíčních moří jsou nápadná a vysoká pohoří. Moře zaujímají asi 15 až 20% povrchu Měsíce a soustřeďují se na jeho přivrácené straně. Moře jsou obrovské impaktní krátery, které byly později zaplněny lávou. Většina jejich povrchu je pokryta regolitem, směsí jemného prachu a úlomků hornin, vzniklým meteorickými impaktovými procesy. V měsíčních mořích nalezneme řadu geologicky zajímavých struktur. Mezi ně patří především rozsáhlé vulkanické plošiny (trapové bazalty - rozsáhlé plošné výlevy). Najdeme zde i lávové proudy, lávové kanály sinusoidálního tvaru, vulkanické dómy, nasypané struktury, deprese vzniklé hroucením svrchní části do lávových tunelů apod.





Po vzniku měsíčních moří dochází k výraznému poklesu geologické činnosti, který souvisí s vyčerpáním zdroje energie. Začíná se uplatňovat dominantní převaha impaktního bombardování, které je v čase poměrně stabilní. Je možné vysledovat dvě generace impaktních kráterů. Starší krátery, na kterých se projevily degradační vlivy jiných procesů (sesuvů apod.), a krátery neporušeného vzhledu, u kterých mohou dodnes působit svahové procesy. Na odvrácené straně je pouze jedno poměrně malé moře.
Výraznými povrchovými strukturami jsou i velké impaktní krátery vzniklé po dopadech větších těles na povrch. Ty mladší a velké můžeme pozorovat jako impaktní krátery s paprsky. Světlejší paprsky směřující od kráteru představují materiál vyhozený při samotném impaktu do mnohdy velkých vzdáleností od kráteru. Starý povrch postupem doby díky působení mikrometeoritů a kosmického záření tmavne. Materiál vyvržený při impaktu však pochází z větších hloubek, a proto je světlejší. Typickými příklady impaktních kráterů s paprsky jsou krátery Koperník, Aristarchus, Kepler, či Tycho. Při velkých impaktech jsou vyvrhovány i větší kusy hornin, které po dopadech na povrch vytvářejí velké množství tzv. sekundárních kráterů. Většina kráterů na přivrácené straně Měsíce byla pojmenována podle slavných postav z dějin vědy (např. Tycho, Copernicus a Ptolemaeus), hlavní útvary na odvrácené straně mají jména modernější (Apollo, Gagarin, Korolev). Kromě útvarů důvěrně známých z přivrácené strany má i odvrácená strana Měsíce mnohými krátery poznamenanou oblast South Pole-Aitken, která svým průměrem 2250 km a hloubkou 12 km patří k největším impaktním pánvím ve Sluneční soustavě, a Orientale na západním okraji, která je skvělou ukázkou vícekruhového kráteru.