Značným problémem je vysvětlení vzniku Měsíce. Byla navržena celá řada hypotéz, z nichž tři se jevily alespoň jako teoreticky možné. Měsíc mohl být sourozencem, synem či manželem Země. Samozřejmě jen obrazně.

1. První teorie charakterizující Měsíc jako sourozence Země vysvětlovala vznik Měsíce společnou akrecí hmoty v jedné oblasti vznikající sluneční soustavy. V praxi to mělo vypadat tak, že kolem vznikající Země obíhal shluk pevných částic, ze kterého se shodnými procesy zformoval i Měsíc. Zjištěné rozdíly v chemickém složení však tuto teorii zcela vyloučily.

2. Druhá teorie, kdy je Měsíc manželem Země, předpokládá, že se Měsíc zformoval v jiné oblasti sluneční soustavy. Při náhodném průchodu v blízkosti Země byl Zemí gravitačně zachycen. K tomu by však muselo dojít ještě před vznikem dnešního povrchu Měsíce, který je velmi starý. Při gravitačním zachycení by došlo k přeměně obrovské energie v teplo, které by svým působením zahladilo většinu útvarů vzniklých před touto událostí. Této teorii zase odporuje značná podobnost v chemickém a izotopovém složení Země a Měsíce (např. zastoupení jednotlivých izotopů kyslíku v pozemských horninách se od měsíčních hornin příliš neliší).

3. Poslední teorie vznikla ještě v dobách, kdy se toho o naší planetě příliš nevědělo. Teorie odtržení Měsíce od Země (Měsíc je synem Země) je také nereálná. Předpokládala, že Země na počátku rotovala velmi rychle a došlo k odtržení části hmoty Země v oblasti oceánu a její vyvržení na oběžnou dráhu kolem Země. Jak dnes víme, oceánská kůra v oblasti oceánských pánví je velmi mladá. Teorie má však mnohem více slabin.

Tím jsme vyčerpali zásobu možných teorií. V posledních desetiletích, především díky rozborům měsíčních vzorků a rozvojem výpočetní techniky, se objevila ještě jedna, na první pohled naprosto šílená teorie. Skupina vědců navrhla katastrofický scénář vzniku Měsíce a zkoušela tento proces modelovat na tehdy nejvýkonnějších počítačích. Volila různé vstupní údaje. Z jejich snahy pak vyplynul možný, přibližný scénář celé katastrofy.

4. Hmotnostně třetinové těleso narazilo do vznikající Země (Protozemě). Tento náraz se měl odehrát před 4,5 miliardami let, tedy velmi záhy po vzniku planet. Obě tělesa již byla teplotně diferencovaná. Při srážce došlo k vypaření obrovského množství horniny, k vyražení obrovské části formujícího se zemského pláště. Úlomky hornin a především plyn se z velké části vrací zpět na Zemi, část ho však zůstává na oběžné dráze kolem Země. Plyn rychle chladne a dochází k zpětné kondenzaci hornin. Z hmoty na oběžné dráze kolem Země se během několika desítek tisíc let zformuje těleso - zárodek dnešního Měsíce. Obří impakt měl podle autorů teorie také způsobit vychýlení rotační osy Země o dnešních asi 23 stupňů vůči kolmému směru k ekliptice. Přesto, že tato teorie dává možnosti k vysvětlení podobností i rozdílů vůči Zemi a je dnes považována za nejpravděpodobnější, ani zdaleka ji nemůžeme považovat za jistou.

V otázce vzniku Měsíce nelze v současné době dát uspokojivou odpověď, avšak nejnovější výsledky sondy Lunar Prospector podporují posledně zmiňovanou teorii, že hmota Měsíce byla díky obřímu impaktu v dávné minulosti vytržena z již zformované Země. Výsledky sondy ukázaly, že měsíční jádro složené především z železa má průměr pouhých 220-450 km, což je v souladu s magnetickými měřeními, které udávají průměr mezi 300 až 425 km. Měsíc obsahuje velmi podobné minerály jako Země. Kdyby vznikal stejným procesem jako Země a ve stejnou dobu, musely by být velikosti a hmotnosti jader porovnatelné. Měsíční jádro dosahuje pouhé 4% hmotnosti Měsíce, kdežto jádro Země kolem 30%. To se dá dobře vysvětlit tím, že k obří srážce se Zemi došlo v době, kdy již byly jednotlivé vrstvy zemského tělesa tepelně diferencovány a těžké prvky jako železo, nikla atd. již klesly ke středu tělesa. Zpřesnění mnoha údajů o našem nejbližším souputníku nám umožnila nízká kruhová oběžná dráha ve výšce pouhých 37 km nad povrchem Měsíce. Vědecké týmy velmi bedlivě zpracovávají nejrůznější data ze sondy Lunar Prospector a v problematice měsíčního jádra docházejí k různým výsledkům. Na definitivní potvrzení té či oné teorie si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.