Dostanou-li se Slunce, Země a Měsíc zhruba do jedné přímky, nastává zatmění Slunce či Měsíce. O tom, jaké zatmění nastane, rozhoduje pořadí těchto tří těles (je-li Měsíc mezi Zemí a Sluncem, jde o zatmění Slunce, je-li Země mezi Sluncem a Měsícem, jde o zatmění Měsíce). Sluneční zatmění jsou častější než zatmění Měsíce(během 18 let nastává 41 zatmění Slunce a jen 29 zatmění Měsíce). Z hlediska jednoho pozorovacího místa jsou však zatmění Měsíce častější, protože toto zatmění je pozorovatelné vždy z celé poloviny Země, zatímco zatmění Slunce pouze v úzkém pásu, přes nějž prochází špička měsíčního stínu. Při zatmění Měsíce Měsíc vstupuje do stínu Země a mohou nastat tři varianty - zatmění polostínové, částečné nebo úplné. Zatímco sluneční zatmění je buď úplné nebo prstencové. Pozorování zatmění Měsíce již ztratilo na významu. Naproti tomu úplná zatmění Slunce umožňují provádět mnohá pozorování jako např. studium vnější oblasti sluneční atmosféry (koróny), oblasti mezi fotosférou a korónou a zpřesňování údajů o dráze Měsíce. A konečně ohyb světla hvězd procházejícího poblíž Slunce potvrzuje teorii relativity.